Příběh, který se opravdu stal

Slunce již zapadlo nad Dolanským jezem a psí smečka se chystá spát.

Aby se ale štěňátkům krásně spinkalo, musí jim máma Quai-Li povědět pohádku:

Žil byl jednou jeden dobrman, který se jmenoval Ben. On nikdy nevypadal jako svatoušek, měl docela děsivé zuby a zlý pohled. Ale uvnitř to byl dobrák, ani mouše by neublížil.

Žil v jedné vesnici, hned u pole. O dům dál bydlel jeden postarší pán s královským pudlem Cipískem. S tím se Ben, jak už to tak bývá, zrovna neměl příliž v lásce. Nikdy by si ale neublížili.

Jednou- to zrovna náhodou nebyl postarší soused doma- pořádali Benovi páníčci  nějakou zahradní párty s grilem.

Byli už trošku (trošku víc) veselejší, když vtom se mezi ně vřítil Ben a v zubech držel cosi špinavého. už na první pohled bylo jasné, že tato věc byla původně bílá, ale že je to Cipísek- to zjistili ožralí návštěvníci barbecue párty až po bližším prozkoumání.

Všem bylo hned jasné, že Ben Cipíska zakousl a bůh ví kde tahal, až se takhle ušpinil.

Jediné "rozumné" řešení, jaké je v tomto stavu napadlo bylo: vzít Cipíska, vykoupat, vyfénovat, navonět, uvázat na vodítko a naaranžovat ho vedle boudičky, jako že se, chudinka malý, oběsil.

Zanedlouho ležel Cipísek (krásný, čistý) u boudy, jakoby věrně čekal, až se jeho pán vrátí domů.

Tu noc už nikdo nespal, všichni se zděšením očekávali příjezd souseda a jeho reakci na Cipískovu mrtvolku.

Soused přijel. A za chvíli už zvonil na barák Benových pánů. Ti vyklepaně  otevřeli dveře, ale místo rozzuřeného nebo smutného souseda spatřili souseda nechápavého:

"To byste nevěřili, co se mi stalo...Včera ráno mi Cipísek sežral jed na krysy a umřel, tak jsem ho oplakal a zakopal na zahradě. A teď přijedu domů a on leží u boudy, čisťoučký, voňavoučký..."

Chudák starý soused dodnes nechápe, jak se Cipísek dostal z hrobečku ven, jakto, že byl čistý a uvázaný u boudy...

 Dobrou noc