Díl 3. - Sport

Vážení čtenáři, opět se Vám hlásí redaktoři společenského občasníku HAF (hodně akční fena) aneb Ze života tibetské dogy Quai-Li Bohemia Sirague. Přinášíme Vám další šokující informace o známé trojce z Dolanského mlýna ( jorkšírka Miki, rotvajlerka Bety a tibeťanka Quai-Li) a jejich exkluzivní rozhovor na téma sport.

Když se řekne slovo sport, většině Čechů se vybaví jednoduše fotbal a vše s ním související. A co si o něm myslí naše psí trio?

Bety: „Fotbal je podle mě hra pro štěňata. Stále mají potřebu honit se za černobílým kulatým nesmyslem, šťouchat do něj čumáčkem, poskakovat kolem, válet sudy a metat kotrmelce. Přesně tak, jak to denně vídám u své kamarádky Quai-Linky.“

Ta nadšeně přikyvuje a utíká pro míč, aby nám předvedla některý ze svých povedených kousků.

Vzápětí se k nám řítí velký černý buldozer s míčem místo radlice. Že je to Quai-Linka nám dochází až ve chvíli, kdy se křečovitě držíme větve v koruně nejvyššího stromu. Když jsme se trochu vzpamatovali, mohli jsme si z ptačí perspektivy vychutnat Quai-Linky nejlepší a nejoblíbenější fotbalový trik, a to - rozcupování míče na tisíc kousíčků. Svůj výstup Quai-Li zakončila větou: „Páni redaktoři, přijměte prosím tyto fotbalové puzzle jako vzpomínku na vaši dnešní návštěvu, děkuji.“

„Nesnáším fotbal“ hystericky vyhrkla dosud zarytě mlčící Miki a utekla pryč.

Upřímně řečeno, ani se jí nedivím. Fotbalový míč má dvojnásobné rozměry než ona sama, takže v poměru velikosti jorkšírského teriéra a člověka, je to, jakoby se na vás řítila více než dvoumetrová koule. Příšerná představa…

• Ostatní míčové a míčkové sporty

Volejbal, basketbal, nohejbal, házená, baseball, golf, kriket, tenis a stolní tenis, badbington, florbal a mnohé další. Jaký vztah mají k těmto sportům Bety a Quai-Li? (Miki je uražená na svém gaučíku, a i kdybychom se postavili třeba na hlavu, odmítá s námi diskutovat o těch příšerných kulatých věcech, ze kterých má tak akorát hrůzu.)

Slova se tedy ujímá Bety a opět nás ubezpečuje, že míče a míčky nejsou pro ni: „Copak jsem nějaký lachtan, abych točila stupidním míčkem na čumáku a sem-tam do něj plácla ocasem?“

Než tuto větu dořekla, vřítil se mezi nás opět hyperaktivní buldozer a vzápětí nám do sbírky přibyly ještě dvoje puzzle, jedny nejspíše volejbalové a druhé stoprocentně neidentifikovatelné.

S vyděšeným pohledem se otáčíme na páníčky, kteří se jen zoufale chytají za hlavu a následně si stěžují, že budou nuceni koupit nové míče, jinak by se Quai-Li pustila do pustošení zahrady, a takové puzzle by už nikdy nikdo nesložil.

• Hráči vs. Rozhodčí

Chvíli se pozastavíme ještě u badbingtonu…

Je to jeden ze sportů, kterého se Quai-Li účastní pouze jako rozhodčí a do role hráčů se dostávají páníčci.

Quai-Linka je rozhodčím velice přísným a neujde jí ani jeden chybný zákrok, který by se měl trestat zabavením míčku. Hráči jsou tedy nuceni podávat co nejlepší výkon, aby se, nedej bože, dostal míček do „rukou“ rozhodčího. V takovém případě je míček zabaven minimálně na půl hodiny, kdy je rozhodčí pronásledován po celé zahradě párem nasupených hráčů. Tato zběsilá honička zpravidla končí totálním vyčerpáním sil obou hráčů a, uznejme, zaslouženým vítězstvím rozhodčího…

• Pes není kočka, neb lézt po stromech není psina - očima Martinky.

Betynka a její sourozenci byli odjakživa výbornými šplhouny, vždyť jejich otec, známý jako bezolezec, byl schopen vylézt ze svého vyvýšeného výběhu na bez (šeřík) a z něj sešplhat asi tak dva metry dolů, jen proto, aby mohl jít obšťastnit naši hárající rotvajlerku Fáju, pozdější matku Betynky.

Což o to, schopen toho sice byl, ale po chvilce se do větví stromu poněkud zamotal a zůstal na něm viset jako oběšenec.

Ještě dnes si živě a v jasných barvách vybavuji to zděšení a mráz po zádech, když jsem jen tak náhodou vyhlédla z okna…a Dan tam bezmocně visí, já bezmocně koukám, oba jsme bezmocní. Další nejmenovaní členové rodiny hystericky vřískají a někteří dokonce hystericky omdleli…Naštěstí se zrovna vrátila z práce máma s chladnou hlavou a společně s dědou osvobodila chudáka Danečka z živé dřevěné klece. UFF!

• Běh - Martinka dále rozpráví

Vždycky jsem si myslela, že běh může být pouze rychlý nebo pomalý. Po roce a půl společného soužití s živelnou katastrofou se jménem Quai-Li jsem byla vyvedena z omylu.

Quai-Linka dala běhu zcela nové rozměry. Dnes už vím, že kromě pomalého a rychlého běhu svede Quai-Li ještě trysk (rychlejší než rychlý běh,důležitý charakteristický znak-velmi hlasité dupání), turbotrysk (ještě rychlejší než trysk,běžec se při turbotrysku téměř nedotýká země, doslova letí), elegantní běh (za který je Quai-Li většinou chválena rozhodčím na výstavě), rozevlátý běh (každá končetina včetně ocasu směřuje úplně jiným směrem, než je směr celkového běhu), lovecký běh (velmi pomalý, rozvážný, náhle rychlý, zakončený skokem všech čtyř nohou do myší díry o rozměrech 5 cm x 5 cm, běžec se často vyskytuje pouze na dvou, maximálně na třech nohou, loví myši či jiné hraboše), běh znechucený (také velmi často používaný na výstavách).

Asi tou pro páníčky nejnepříjemnější formou běhu je útěk.

Doposud nejhorší takovouto situaci jsme zažili na jedné nejmenované výstavě, kdy se nám Quai-Li vyvlékla z obojku a zběsile pobíhala přes tři kruhy jako utržená ze řetězu. Někteří přihlížející se nám ji, sic neúspěšně, ale přeci jen,(za což jsme jim vděční),snažili chytit. Nakonec nezklamaly piškoty  a Quai-Li protrpěla celý zbytek výstavy na stahováku.

• Hopsa-hejsa, neboli skok vysoký a daleký

Žádný z našich chlupáčů nedominuje ve skoku tolik, jako Miki, tedy s přihlédnutím na její miniaturitu. Mezi vesnickými psy se dokonce začínají objevovat fámy o tom, že má pod hustou srstí na zádech schovaný pár křídel, a ten ji doslova vynáší až do nebes. „Svůj byt“ má rozdělený do několika podlaží: země, gauče a židle, stůl. Mezi těmito podlažími si volně poskakuje, popřípadě se kdekoliv uvelebí ke spánku. Z Quai-Linky a Betynky si udělala překážkovou dráhu. Dokonce zvládne přeskočit i Quai-Linčinu díru, vydolovanou za účelem denní kontroly stavu krtků, o minimálních rozměrech metr krát metr. Miki mít velikost koně, neváháme a přihlásíme ji do soutěže Velká Pardubická- steeplechase.

• Od lehké atletiky se nyní přesuneme k zimním disciplínám.

Zima je už za dveřmi a Quai-Li se svými kámoškami se na ní již těší:

 „To si zase užijeme srandy kopec, už při představě obrovských zledovatělých koulí, které se mi vždy nalepí na kožich, mi běhá mráz po zádech.“ Pronesla ironicky Miki.

Quai-Li, na kterou se mimochodem lepí až 10x více sněhu než na Miki, však její názor nesdílí: „Sníh, to je prča. Už se nemůžu dočkat, až se zase celá zahrabu do závěje a budu si hrát s Betynkou na schovku (smích), pak vlezu paničce do kuchyně, sklepu studenou bílou hmotu z kožichu na koberec a uráčím se zalehnout na gauč, kde za zuřivého štěkotu kámošky Mikinky milostivě ulehám ke spánku.

Ze zimních sportů mám nejraději sáňkování (k lyžování mě zatím panička nepustila) a hrabání – hrabu všude a všechno,no a když sleze sníh, panička se ani nestačí divit,jak jsem podhrabala kořeny všech stromů, stromků a keříků, kam jsem přemístila celou zeleninovou zahrádku a v neposlední řadě, kam úplně zmizel záhon okrasných rostlinek. (A pst! Na tuto zimu plánuji novou přestavbu základů ze zahradního altánku, které jako jediné zbyly z povodňové katastrofy v roce 2002. Svůj plánek akce si pečlivě vyrývám a vykousávám do stěny boudy.)

• Mám z toho hokej!

Tuto větu pronesla Quai-Li poté, co poprvé vstoupila na ledovou plochu a z jejích nohou se během okamžiku utvořila neestetická vánočka. Její následující tlamopád však jako naschvál zhlédly Miki s Betkou a Quai-Li sklidila kromě bebíčka také parádní posměch: „Já jsem věděla, že takový obludný kolohnát, jako jsi ty, nebude umět bruslit ani z poloviny tak dobře jako já“ S potěšením poznamenala  Mikinka.

„Proč existuje zákon schválnosti?“ procedila nešťastná Quai-Li mezi zuby řečnickou otázku, na kterou si ovšem vzápětí sama odpověděla: „Lidem naschvál…“

• A na závěr naší reportáže tu máme Quai-Linčin výrok, který shrnuje celý článeček:

„Nu což…vrcholový sportovec ze mě sice nejspíš nebude, ale například jako kopač studen nebo ryč záhonů bych se určitě uživila, takže pokud budete potřebovat pomoci s něčím takovým, klidně se ozvěte, ráda pomůžu…, pac a pusu - Vaše Quai-Linka. Jo a pokud chcete, navštivte stránky naší chovatelské stanice od Dolanského jezu, kde se o mě a mých kamarádkách dozvíte více, prohlédnete si naše fotografie a přečtete minulé články zpravodajství HAF! A příště zase naštěkanouJ“

Tento článek je věnován Betynce, která  během psaní těchto řádek odešla do psího nebe.