05.09.2008 00:00
Aquička je živel. Prostě voda, už od malička se nenechala vidět jinak než s hlavou celou ponořenou do kýble s vodou. Nevím, zda u dna je voda nějak chutnější, výživnější, či co, ale z hladiny prostě aquička nikdy nepije, což nám zezačátku nahánělo docela hrůzu, báli jsme se, aby se neutopila. A když už zrovna nepije (nebo nečůrá, což jde jedno s druhým ruku v ruce), má alespoň tlamku celou zmáchanou od vody, vždycky jsme říkávali, že je jako vodník a pořád jí musí kapat ze šosu, jinak by uschla.
Dnes už se Aquička přeci jen trochu zkulturnila, ale její picí manévry nikdy nejsou kratší než minuta. Aquička se ve vodních hrátkách přímo vyžívá. Stačí, když zaléváme kytky. Směle si stoupne i pod ten nejsilnější proud a snaží se vodu pochňapat. To nám však práci nijak nesnadňuje, takže výsledek našeho snažení – Aqua zalita na 100%, kytky tak na 30%.
Quai-linka je taky živel. Když se na ní podívám, vidím, jak jí v očích planou malé veselé plamínky. Ty však při veškerých veřejných akcích a když se vytáhne foťák totálně zhasínají. Je to stašná škoda, protože pak navenek vypadá jako znuděná flegmatička, která si myslí: Na výstavě - „achjo, kam mě to zas táhneš? To mám zase běhat po tom pitomém kruhu? Dělat postoje a ukazovat zuby jako cvičená opice? Tak to si teda trhni!“ Když na ní někdo kouká zblízka –„ Co čumíš? Koukáš jako husa do flašky!“ Při focení –„ A neusměju se a nausměju, Tůdle!“
Aquička a Quai-Linka mají také zcela jiný postoj k žrádlu. I když v obou případech by se nemělo mluvit o „postoji“. Obě totiž u misky leží: zadní nohy doprava, jedna přední ohnutá. Zatímco Quai-li si zpočátku misky vůbec nevšímá, aquička už s chutí hltá. Když si Quai-li začne misky všímat, jazykem se mezi granulemi přehrabovat a některé vybrané vyhazovat na zem, Aqua už svůj příděl dojídá. A když Quai-li konečně zjistí, že ty kuličky uvnitř misky jsou na to, aby se jedly, Aquička má sežráno a vrhá se na Quai-linčinu misku. V té chvíli žerou obě z jedné misky (Quai-Linka si to samosebou nechá líbit, hlavně aby se napapala její milovaná dceruška). Celý tento proces bývá okořeněn přítomností naší nejnenažranější členky smečky - jorkšírky Miki, která si sice přímo do misky tibeťanek netroufá, ale co z misky (většinou Quai-linčiny) vypadne, samozřejmě pobírá za své. Podle zákona schválnosti však Aquičce více chutnají Quai-Linky granule pro dospělé psy a naopak Quai-lince více chutnají Aquičky pro štěňata velkých plemen. Takže celé dvacetiminutové krmení (ano, tak dlouho Quai-linka zjišťuje, že granule se mají jíst a následně jednu po druhé pozře, protože tibetská doga nikdy nehltá) musí být pod dohledem páníčků, kteří korigují, jaké zvíře má z jaké misky žrát a z jaké nežrat.
Hodně zábavy si užijeme také na procházkách. Psovodu hrozí buď roztržení vejpůl – to když se každá z holek vrhne jiným směrem, nebo uvlanutí – to když se obě vydají stejným směrem, naberou rychlost a psovod nemá sílu je zkrotit, tak za nimi vlaje až se uvlaje. Nebo může psovod ještě zkusit hodit rybičku a nechat se táhnout po břiše, ale pozor! Velice riskantní! Nejohroženějším druhem člověka jsou na našich procházkách cyklisté. Ti se našim holkám vůbec nelíbí. Cyklista nic netušíc projíždí kolem a vtom se na něj vrhnou dva medvědi, které drží pouze vodítko a chudák bezmocný hendler. Holky si navíc přímo vyhlídnou nejefektivnější místo svého útoku, většinou u nějaké hodně bahnité louže. Chudák cyklista se nezmůže ani na nadávky, hlavně aby bleskurychle zmizel – pryč z toho prokletého místa, kde se medvědi venčí na vodítku. A legrace je také s rybáři. Aquička ze samé radosti se vrhá do vody, většinou tam, kde mají rybáři narafičeno. Quai-linka jakožto oheň se vody bojí tak jenom splašeně pobíhá po břehu a sráží nastavené pruty ze stojanů na zem. Rybáři nadávají, psovod dělá, že nic nevidí a nebo, že psi nejsou jeho. Ale to už se k němu hlásí Aquička – celá zamotaná do saturny a Quai-Linka, která si s sebou v hubě přinese kousek rybářského prutu na památku.
Jak jsou naše holky povahově úplně rozdílné, tak jsou na sobě závislé. A to doslova. Na zahradě se od sebe nehnou ani na krok, když jde jedna do domu, musí druhá bezpodmínečně taky. Tak jsme velmi zvědavi, až se jednou vypravíme na výstavu pouze s Aquičkou, jak to tam zvládne, a co Quai-linka, chudinka malinká, sama doma…
